Příběh Legie – veliká a mocná to síla, které se každé zlo zaleklo, všude kam přišla nastal mír a temní duchové utichli.       Za časů dávno minulých, za dob Chvónské říše se legie dostala na vrchol své slávy, za udatné činy a nesčetná vítězství proti zlu, které tvrdě vykoupila vlastní krví.       Bojovali za panovníka, čest, slávu a dobro. Ale vše jednou končí. Po rozpadu velké říše a jejího vojska se legionáři museli začít starat sami o sebe, nechali se najímat za žoldáky, na soukromou ochranou měst, někteří se stali udatnými a známými gladiátory a pár z nich se muselo učit řemeslům, aby neumřeli hlady a žízní.       Někteří se jen tak sami potulovali po světě a vyhledávali zlo, které by mohli zničit. I tak to bylo s naší skupinou. A tady je začátek i našeho příběhu.       Já Korgan, clerik a ochránce života, spolu s Lordem Zerem, udatným vampírem, Lordem Skuhrym, silným to bojovníkem,Lordem Conanem, též udatným rytířem, a Lordem Killerem,cestným a poctivým ochráncem pravdy a dobra jsme zabloudili do slavného světa Britainského. Po nekonečných bojích, nad nestvůrami i vrahy, jsme se konečně ocitli ve městě. Ve městě, které vypadalo celkem spokojeným a přívětivým. Po chvilce sezení v místním hostinci, se náhle otevřeli dveře. V nich byl udýchaný poslíček se zprávami. „Wwwwwwwyrmove…. seee ….. ohromní wyrmové“, napil se vody na baru „ssnaží ovládnout spojenecká města“ Ani na okamžik jsme nezaváhali a vyrazili na pomoc. Po 2 hodinách putování jsme potkali kouzelníka jménem Harry Potter. Když se od nás dozvěděl tu zprávu slíbil, že půjde s námi a pomůže nám. Díky jeho magii, která nás během okamžiku přenesla do Vesperu,jsme to stihli ještě před příchodem strašných Wyrmů.(Aspoň v to doufám) „Hmm mé brnění je po poslední bitvě velmi zničené“, řekl Conan a dále ho prohledával, aby věděl o všech dírách.¨ „I mé je velmi zničené“ odvětil sem a pomyslel jsem si kde asi v tuto neblahou dobu najdeme nějakého kováře, když všichni odešli před útokem. Levým okem sem zahlédnul dým, který stoupal, z komína u staré kovárny. „Hele támhle asi někdo je. Támhle v té kovárně. Pojďme rychle snad aspoň něco nám spraví.“ Když jsme přišli do kovárny viděli jsme dva starší kováře.Vypadali velmi zkušeně a moudře. A tak jsem se dal do řeči. “Dobrý den mistři. Jsme rádi, že aspoň vy tu jste.“ „I my Vás zdravíme udatní rytíři“. „Víte mistři, přišli jsme bojovat proti Wurmům, kteří plánují útok na vaše město, a bohužel máme již velmi poničené brnění z minulých bojů a tak jsme Vás chtěli požádat o opravu. Samozřejmě za vše zaplatíme.“ Oba mistři se pousmáli. “Copak byste platili. Pokud sem dobře slyšel říkali jste, že jdete zachránit naše město,ne? A vy nám chcete ještě platit? To by snad mělo být naopak.“ pousmáli se oba mistři „No ukažte ty brnění okoukneme je“. Hned jsme si brnění sundali a ochotně jsme jim je podali. Poté odešli do své dílny.Po chvilce přišli. Oba se zase pousmívali, a řekli „No jak jsme se tak koukali tak ani jedno brnění není v dobrém stavu. Jelikož by oprava trvala dlouho, tak jsme se rozhodli Vám dát tyto zbroje.“ a přinesli 4 velmi vzácné zbroje, které byli ukovány z velmi drahého kovu(tuším že je to black rock) . Všichni jsme jen nevěřícně koukali a nemohli tomu uvěřit. „To, to nám chcete dát za naše iron brnění tyto black rock brnění?“ - s vyvalenýma očima sem odvětil.,,Ano na co nám to tu bude. Pokud sem přijdou Wyrmové. Pokud to přežijeme tak nám je můžete vrátit. „Velice děkujeme. A ještě jestli můžu. Jaká jsou Vaše jména mistři?“ „Já jsem mistr Mod“,„A já Killer Craftik“ „Ještě jednou děkujeme a určitě se vrátíme. Kdybyste náhodou zaslechli něco o Legii tak to jsme my, ale teď už musíme jít. Máme nejvyšší čas. Nashledanou" řekl jsem a šli jsme k místní bance. Zde okolo běhal nějaký mužík a pořád křičel „Pozóóóóór. Zachraň se kdo můžeš strašlivý Wyrmové přicházejí." Uchopil jsem ho za ruku a zeptal se: „Odkud přicházejí?" „Támhle, támhle. U hřbitova je nějaká černá díra a vynořují se z ní." odpověděl velmi rozetřeseným hlasem „Hmm díky" Hned jsme šli směrem, kterým ukázal ustrašený chlapík. Zde již několik udatných rytířů svádělo boj se strašnými Wyrmi, kteří stále přicházeli skrz bránu. Po zabití všech wyrmů jsme se vrhli do jejich odporného sídla. Zde jsme sváděli velmi těžké boje. Nakonec jsme zbyli jen my a hrstka ostatních bojovníků a přitom byl před námi nejtěžší úkol. Zabít vůdce wyrmů spolu s jeho družkou a mládětem.Byla to velmi tuhá bitva, která snad trvala věčnost. Ale nikdo z nás ani nepomyslel na ústup. Bili jsme se za záchranu měst a lidí. Všichni jsme si sáhli až na dno svých sil. I já a moji přátelé jsme byli velmi unavení. Já už neměl z čeho kouzlit ochranná kouzla na své kamarády a spolubojovníky.Měl jsme již posledních pár obvazů a zraněných stále přibývalo. Když jsme již viděli, že i vůdce Wyrmů je již znaven. Sebrali jsme Cšichni svoje poslední síly a vrhli se na něj.Hodili jsme na sebe všechny ochranné kouzla na které mi zbyla síla a šel k Wyrmovi abych odlákal jeho pozornost.Jakmile mě Wyrm spatřil, hned na mě chrlil oheň a nepřestával. má magie slábla a já jíž neměl sílu vzdorovat ohni.Náhle mě svým plamenem srazil k zemi.Před očima se mi zatmělo a já si myslel, že nejsem mezi živými.Najednou slyším hlas.,, No tak vstávej. Dělej. Vždyť je to jenom škrábnutí. Ty s tím naděláš. No jo no Clerik" a smál se.Šplách! Někdo mě opláchl studenou vodou. Okamžitě jsem se probudil a viděl, že je wyrm mrtev.,,Heh, ten oheň co na tebe hodil byl jeho poslední. Nenápadně jsme se já a Conanem k němu zezadu přiblížili, když zrovna na tebe chrlil ten oheň, a usekli mu hlavu" mluvil Skuhry a ještě dodal ,,Čéče, že se ale bránil co. No nic tak můžeme jít nazpět. Už začínám mít hlad." Ve městě jsme se stavili za mistrama, kteří nás rádi viděli a byli vděčný za záchranu města.Jelikož se nám tam líbilo rozhodli jsme se zde zůstat. A tak pokud budeme žít nebo pokud bude alespoň jediný legionář, tak nikdy neskončí náš věčný boj proti zlu.Toť je náš příběh. Za Legion of Doom zapsal do deníku Korgan.